Duben 2015

Jedna nestači | 1. kapitola

6. dubna 2015 v 19:09 | Krist |  Jedna nestačí

Buch.
Zabiju ho.
Buch, buch.
A udělám to pomalu, abych si to pěkně vychutnala.
Buch, buch.
Jasně jsem mu říkala, aby byl dneska klid. Že se potřebuju vyspat, protože jdu na pohovor. Ale on ne.
"Ach, ano," ozvaly se z druhé strany stěny vzdechy a to už bylo vážně moc. Potřebuju spát!
"Držte, kurva, hubu!" zařvala jsem a jen doufala, že to uslyší a vezmou na vědomí. Skutečně by bylo trapné, kdybych jim tam v nejlepším vpadla. Ne že bych to už předtím neudělala. Udělala a pořádně jsem si to užila. Je to docela sranda, když na někoho chrstnete studenou vodu, ale ještě větší sranda je, když to dělaj. Ještě teď si pamatuju ten vyděšenej jekot a Willův naštvanej výraz.
Bylo ticho. Spokojeně jsem se přetočila na druhý bok a už v polospánku se těšila na nový byt. Už brzo na něj budu mít našetřeno a konečně mě nebude v noci nic budit. Hotový ráj na zemi.

Buch. Buch, buch.
V mžiku jsem seděla v pozoru. To snad nemůže myslet vážně! Myslel. Jejich vzdechy to potvrdily a podle vzrůstající intenzity byly skoro v cíly.
Vyskočila jsem z postele a cestou jsem u dveří vzala hasičák. Rychle jsem si ho připravila a vpadla do Willova pokoje. Nezdržovala jsem se obhlédnutím situace a rovnou začala hasit. To, že jsem se trefila mi potvrdilo jedno překvapené heknutí a uši drásající jekot.
"Bude tu ticho, a jestli ne, tak si to klidně zopakujeme," sladce jsem se na ně usmála a pohladila hasičák ve své náruči. Ani jeden neměl čas mi odpovědět. Ta slečna se snažila schovat za Willem, který na mě házel nasraný pohled.
"Dobrou," zacvrlikala jsem a odešla k sobě. Stihla jsem zamknout, když jsem slyšela dupání po bytě a následné bouchnutí dveřmi. Tak a bude klid.

♦♦♦♦♦♦

Velké dřevěné dveře se otevřely a z jejich druhé strany vyběhla plačící bruneta. Zaraženě jsem jí sledovala. Jak to dělá, že na těch jehlách nespadne? Já se na nich sotva udržím a ona skoro utíká maratón.
Při pohledu na tu nešťastnici se pár mých spolučekatelek zvedlo a odešlo. Mám takový dojem, že jsem slyšela, že jim ty peníze za ty nervy nestojí. To je vidět, že jejich spolubydlící nemá v plánu ojet všechno ženského pohlaví v co nejkratší době.
"Další," ozvalo se z kanceláře odkud vyběhla ta běžkyně. Rozhlédla jsem se kolem sebe, ale když se nikdo neměl k tomu, aby šel tak jsem šla já. Málem jsem to otočila a odešla, ale vzpomínka na noční zpestření mě od toho plánu odradila. Potřebuju vlastní byt. Nebo aspoň jiného spolubydlícího a k tomu potřebuju víc peněz. A víc peněz budu mít díky nové práci.
Kdo je nejlepší a kdo to všem natře? Přece já a nikdo jiný! Jo a nebe je zelený a tráva chutná jak cukrová vata. Že já se na to nevybodnu.
S uklidňujícím výdechem jsem vešla do kanceláře a zavřela za sebou dveře. Nenápadně jsem se rozhlédla a musím uznat, že kancelář byla vážně velká a prostorná. Celá jedna stěna byla okno. To je panečku výhled a tím nemyslím jen ten z okna. Muž, který seděl za velkým a už na pohled těžkým stolem byl výstavní kousek. Teda aspoň to co z něho bylo vidět. Hnědé vlasy, do hladka oholené tváře a hranatá brada. Barvu očí nevidím, ale tipla bych si na modrou.
"Posaďte se," pokynul mi k židli, která byla naproti stolu. Udělala jsem co řekl a hodila si nohu přes nohu. Naštěstí jsem měla kalhoty a ne sukni, takže jsem se nemusela bát, že mu ukážu víc než bych chtěla.
"Takže slečno..,"
"Hale. Ria Hale," představila jsem se, ale podat ruku jsem se nenamáhala. Stejně nevypadal, že by o to měl zájem.
"Takže slečno Hale, proč máte zájem o funkci mé sekretářky?" Pěkně rovnou na věc. Jo to se mi líbí.
"Potřebuju víc peněz a vy platí slušně," pokrčila jsem rameny a zvědavě ho pozorovala. Tak schválně co na to řekne.
Chvíli si mě zamyšleně prohlížel a bylo na něm vidět, že nad něčím přemýšlí. Pravděpodobně nad tím jak mě co nejúčinněji rozbrečet jen jednou větou.
"Máte to místo," vypadlo z něj nakonec a já nestačila zírat. To jako vážně? Až tak jednoduchý to je?
"Ehm.. Tak děkuju," vypadlo ze mě zaraženě a nepochybuju, že si to v tu chvíli rozmyslel.
"Zítra v osm v kanceláři. Přijďte včas."
"Dobře." Zvedla jsem se a vydala se ke dveřím.
"A těm venku řekněte, že pohovor skončil," zaúkoloval mě hned a já se málem složila. Mám je poslat domů? To mám určitě za trest.

Vyšla jsem z budovy a bylo mi fajn. Konečně se něco začalo dařit. Teď už si jen najít nový byt. Naštěstí jsem si něco málo našetřila, tudíž mi bude stačit první výplata. Už aby to bylo!
Z kabelky jsem vylovila mobil a vytočila poslední volané číslo. Byla jsem tak spokojená, že jsem ani nevnímala vražedné pohledy ostatních, kteří na tom pohovoru byli taky.
"Vzal mě!" Zaječela jsem do telefonu, když utichl vyzváněcí tón.

.:: JEDNA NESTAČÍ ::.

6. dubna 2015 v 19:08 | Krist

Název: JEDNA NESTAČÍ
Počet kapitol: to je ve hvězdách
Žánr: romantika, komedie

Anotace: Když je váš spolubydlící děvkař, který má skoro každý den jinou, je to na prd. Ale když je to ke všemu i váš ex, tak to je vyloženě na hofno. Své o tom ví i Ria Hale, která si nemůže dovolit se přestěhovat a tak to všechno snáší. Jenže každý pohár jednou přeteče..

Kapitoly:
1. kapitola | 2. kapitola | 3. kapitola | 4. kapitola | 5. kapitola | 6. kapitola | 7. kapitola | 8. kapitola | 9. kapitola